Nové osídlování Žatce začalo ihned po válce. První noví osídlenci, kteří nyní přicházeli z Prahy nebo jiných oblastí do pohraničí, se stěhovali spontánně na základě výzev, které se objevovaly v tisku nebo v článcích vyzývajících k převzetí majetku Němců pod národní správu. Ale byli tu i takzvaní zlatokopové, kteří vykrádali byty a vraceli se do Prahy nebo jiných měst. Zabavený a zkonfiskovaný majetek německého obyvatelstva nebyl de facto vydán, ale musely za něj být zaplaceny přejímací ceny, které však byly velmi nízké a zčásti spíše symbolického charakteru. Za velmi nízké ceny se prodávaly také farmy a zemědělská půda.
„Pohraničí je předvojem socialismu“, znělo heslo na vnitrostranických schůzích českých komunistů. Odpovídající plány byly realizovány jak v moskevském exilu, tak v domácím odboji. V druhém případě se na něm podíleli i levicoví nekomunisté. Nejpokročilejšími plány na počátku května 1945 byly plány pozemkové reformy, která v první fázi spočívala v konfiskaci německé půdy a jejím převodu na nové osídlence a stát.
Volby do Ústavodárného shromáždění Československé republiky se konaly v neděli 26. května 1946. Byly to první volby v Československu po druhé světové válce, jediné před nástupem komunistů k moci, a často se o nich hovoří jako o posledních svobodných demokratických volbách po více než čtyřiceti letech. Je třeba podotknout, že nebyly zcela svobodné, neboť se jich mohly zúčastnit pouze strany Národní fronty, zatímco pravicové strany nesměly kandidovat vůbec. Po volbách se navíc nepočítalo s žádnou opozicí, volby měly pouze určit rozložení sil ve vládě Národní fronty. Hovořilo se také o diktatuře Národní fronty, jejíž kurz byl stanoven již v Košickém programu. Z voleb vyšla vítězně Komunistická strana Československa s 32 %. Ve městě Žatec byl podíl voličů KSČ ještě vyšší.
Nejpočetnější etnickou skupinou v Žatci byli Češi, kteří se přistěhovali z českého vnitrozemí především v rámci státních programů na osídlení pohraničí. Bylo mezi nimi ale také mnoho příslušníků Svobodovy armády, která byla infiltrována komunistickou vojenskou kontrarozvědkou OBZ již během svého vzniku v Sovět-
ském svazu v Buzuluku.
Významnou skupinou byli volyňští Češi. Jednalo se o potomky českých emigrantů, kteří se v druhé polovině 19. století vystěhovali do carského Ruska a mohli se usadit v úrodných rovinách Volyňské gubernie na západní Ukrajině. Volyňští Češi byli vhodní pro osídlení v Žatci, neboť byli dobří hospodáři.
Volyňští Češi měli přednost při obsazování hospodářství. Část již obsazené půdy museli předchozí správci předat volyňským emigrantům. To se později ukázalo jako jeden z hlavních důvodů nepřátelství vůči tomuto etniku a zpětně i minimální snahy přizpůsobit se chodu vesnice a spolupracovat s jejími představiteli.
Obtížné soužití volyňských Čechů s ostatními obyvateli Žatce ještě zhoršilo vyhlášení rozdílných volebních preferencí v roce 1946. Zatímco Češi a Slováci volili převážně komunistickou stranu, emigranti volili národní socialisty a lidovce. Volyňští Češi neskrývali své negativní zkušenosti s praxí bolševizace zemědělství, což byl hlavní důvod jejich negativní identifikace s komunistickou stranou. Utekli před Stalinem, nyní byli opět pod dohledem Státní bezpečnosti a v roce 1948 se opět ocitli pod komunistickou vládou a kolektivizací.
Zdroj: Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci