Žatec hrál v oblasti severozápadních Čech významnou roli v raném středověku. Žatec je zmiňován v kronice Dietmara Merseburského z počátku 11. století, kdy Jindřich II. táhl proti Praze. Z dalších pramenů víme, že Žatec měl velmi reprezentativní kastelánský hrad se sítí předhradí a že Žatec se svým úrodným zázemím měl pro region velký význam.
Žatec je poprvé písemně doložen v roce 1004 v kronice Dietmara. Píše se v ní, že německý král Jindřich II. přišel na pomoc českému knížeti Jaromírovi v jeho boji proti polskému knížeti Boleslavovi.
Dietmar ji popisuje takto: „Král, jehož pochod se poněkud opozdil kvůli zpoždění Bavorů, dorazil do hradní osady zvané Satz; našel přátelskou podporu jejích obyvatel, kteří mu okamžitě otevřeli brány a pobili polskou posádku.“ Ve 12. století, díky výhodné poloze na obchodní stezce vedoucí z Horní Falce přes Cheb do Prahy, došlo v Žatci k velkému rozmachu obchodu a řemesel.
Karlův most v Praze je symbolem obchodních cest ve střední Evropě a spojoval také hlavní město se Žatcem. Přes most vedla Via Regia – královská cesta z Prahy přes Žatec a Cheb do Norimberku a dále do Svaté říše římské a západní Evropy.“
Starý hradní komplex z 10. století byl rozšířen a došlo k usídlení mnoha německých řemeslníků. Již Václav I. (1205-1253) podporoval kolonizaci a pohraniční oblasti s pomocí lokátorů z celé Svaté říše římské.
Ve 12. století se však Evropa změnila. Začíná velké stěhování. Dříve se tomu říkalo kolonizace, ale dnes se pro to používají jiné termíny. Dochází k migraci z přesídlených středoněmeckých oblastí na východ. Ve 12. století se to zpočátku týkalo oblastí Slezska, Velkopolska a Malopolska a na jihu přicházeli rakouští a němečtí emigranti přes dnešní Maďarsko až do Sedmihradska. Čechy, obklopené horami jako velkou kotlinou, se staly cílem této migrační vlny až později.
Následující 13. století je v dějinách Evropy obdobím převratů. Svatá říše římská prochází velkou krizí. Svatá říše římská nebyla středověkým německým státem, ale jakousi velkou konfederací s různými národy a územími, francouzskými, nizozemskými, italskými, ale i českými. České království zažívá obrovský rozmach.
Přemyslovci usilují o „translatio imperii ad Bohemos“, tedy o přenesení římské císařské důstojnosti do Čech. Je to doba Přemysla Otokara II., který v Čechách zakládá řadu královských měst jako zázemí královské moci. I zde je to Přemysl Otokar II., který v roce 1265 udělil Žatci významná privilegia jako důležitému královskému a regionálnímu městu. To se týká především jeho vlastní jurisdikce a mílového práva.
V Státní okresním archivu Louny se dochoval opis královských privilegií z pera Jana ze Žatce, který ve městě působil jako písař a notář na konci 14. století.
