První světová válka v Žatci, byla stejně jako v jiných českých městech monarchie, přivítána s velkým nadšením. Němci a Češi šli do války společně a také spolu bojovali na frontách. Žatec se stal následně lazaretním městem. Počet zraněných se neustále zvyšoval. Protože kapacita nemocnice nestačila, byly zřízeny další 4 vojenské nemocnice. Také přibývá uprchlíků, v Žatci především Židů z Haliče a Bukoviny a tím spojené negativní reakce společnosti, které napomáhaly k vývoji antisemitismu v Žatci.
Žatec měl sice na svou dobu velkoryse koncipovanou nemocnici, ta se však brzy zaplnila a nestačila pojmout všechny potřebné. A tak ranění vojáci byli ubytováváni tam, kde to bylo jen trochu možné. Nejprve to byly části školních budov, které bylo možno při výuce oželet, např. tělocvičny. První ranění byli ubytováni v městské nemocnici, v zemědělské škole a v bývalém hotelu u nádraží. Následně byla zřízena čtyři nemocniční oddělení. Vojenská nemocnice byla umístěna v tělocvičně, v budově střelnice, v refektáři kapucínského kláštera a v bývalé Becherově továrně u nádraží. V prvních letech války se snažili lehce zraněné zapojit do života města. V září 1915 se zúčastnili tradičního, i když poněkud propagandistického průvodu tradiční podzimní křesťanské slavnosti – díkůvzdání za úrodu.
Situace ve městě byla stále kritičtější, počet padlých žateckých občanů rostl, Rok 1918 byl pro obyvatele Žatce rozpadající se monarchie velmi náročný. Muži byli již čtvrtým rokem v armádě, zásobování obyvatel vázlo, čekaly se dlouhé fronty na potraviny, nebyly neobvyklé sebevraždy z hladu. Složitá situace se projevila i ve vysoké úmrtnosti novorozenců. K tomu všemu se ke konci roku do Čech i Žatce dostala epidemie španělské chřipky a ceny potravin byly téměř nedostupné.
Když Karel I. koncem první světové války na podzim 1918 abdikoval, monarchie se rozpadla a na bývalých habsburských územích vznikly nové národní státy. Krátce před koncem války získal český národ v souvislosti s rozpadem habsburské monarchie samostatnost.